SVĚTLO A OTEC

Rozhlédl jsem se kolem sebe a všude bylo krásné uklidňující světlo. Viděl jsem svého otce, který již mnoho let není s námi. Stál vedle mě. Cítil jsem, že mě celou dobu neopustil, čekal na tuto chvíli dalších 17 let. Díval se na mě s pochopením i láskou a než stačil něco říci, začal jsem plakat štěstím, že konečně vidím svého otce, kterému mohu říci, to co jsem mu nikdy upřímně neřekl a co mě stále v mé duši trápilo :

" Promiň  táto, že jsme Tě trápili, že jsem se s Tebou hádal a nerespektoval jsem Tě, že jsem byl v Tvých očích špatným synem. Nezlob se na mě, že jsem jako mladý věřil jen ve své ego, své vědomosti a nevzal si příklad z Tvých zkušeností. Je mi to moc líto. Mám Tě rád a vždycky jsem Tě měl rád, jen jsem Ti to nedokázal říci "  Děkuji Ti za všechno, co jsi mi dal a obětoval. Vychoval jsi nás a dal jsi nám všechno - celý svůj život. My to neviděli. 

Otec se na mě usmál a pohladil mě po vlasech, jako malého kluka a než se rozplynul v zářícím světle mi řekl. " Narodil ses, abys světu předal své dary. Ovšem je to zařízeno tak, že abys mohl lidsky zářit - musíš poznat sám sebe- musíš přezkoumat přesvědčení, která Tě omezují, a přetvořit je. Musíš si uvědomit čím jsi byl a čím nyní skutečně jsi, co můžeš udělat a začít je měnit a to vidím synku, že jsi pochopil. Mám Tě navždy rád."

Cítil jsem velkou úlevu v srdci i mysli, odpustil mi ....a pak následovala ohlušující rána z airbagu zdemolovaného auta, která mě vrátila do tohoto světa s bolesti celého těla ale také s úlevou v mém srdci. Vylezl jsem z poškozeného auta otřesený, ale klidný. Díval jsem se na auto a říkal jsem si: " Jak jsem toto mohl přežít a přitom se mi téměř nic nestalo" Byl po celou dobu se mnou a chránil mě. Můj táta je anděl.